Punctum




„ Rozhodl jsem se, že vodítkem své nové analýzy učiním onu přitažlivost, kterou jsem u jistých snímků pociťoval. Neboť přinejmenším touto přitažlivostí jsem si byl jistý. Jak ji nazvat? Fascinace? Nikoli, protože tento snímek, který je pro mne nějak významný a jenž mám rád, nemá v sobě nic zářivého, co komíhá před očima a působí mi závrať, vyvolává ve mně pravý opak otupělosti, je to spíše vnitřní rozrušení, tlak nevyslovitelného, jež chce být vyřčeno. Tedy? Nazvat to zájmem? Ten trvá příliš krátce,(…)rád bych se dozvěděl, co je v tomto snímku, co mně tak vyburcovalo. A zdá se mi rovněž, že nejpřesnějším slovem, jež by mohlo označovat onu přitažlivost, by bylo slovo dobrodružství. Tady se něco přihodilo, tady nikoli. Tento princip přiházení mi dovoluje dát Fotografii existenci. A naopak: není fotografického snímku bez příhody."
( Barthes Roland, Světlá komora )

   Médium fotografie se zde stává zprostředkovatelem obrazu, situace. Záznamu skutečnosti, která se v jediném momentu zhmotňuje a současně bortí a rozpouští, přímo před našima očima.